Zdravíme opět od nártounů. Já osobně po delší pauze vyvolané léčením úrazu, ale mezitím sledování v terénu pilně pokračovalo pod rukama diplomantky Moniky a českých i amerických dobrovolníků, kteří si sem nejen přijeli zpestřit svůj cestovatelský či zoologický život, ale také napomoci výzkumu nártounů. Všem za to patří obrovská pochvala. Tato zkušenost ukázala, že řízení projektu na dálku je velmi obtížné a vyčerpávající pro všechny zúčastněné strany, ale troufám si říct, že nejvíce pro mě. Ale zvládli jsme to! Co se za tu dobu změnilo? Počasí téměř vůbec, když jsem odlétala, vypadalo to jako vrcholící monzuny, teď to vypadá na vlas stejně. Prší dennodenně, několik hodin nepřetržitě. Místo lesních cestiček jsou potůčky, místo louky rybník, a když se Filipínci rozhodnou v tohle období opravovat silnici, i ta se promění v jednu velkou bahnitou skluzavku. Takže si pak jistě dovedete představit zábavnost nočního sledování v kopcovitém terénu. Co se týče nártounů, změnilo se mnohé. Podařilo se odchytit další zvířata. Nyní sledujeme čtyři nártounky a ještě ani jeden z nich nemá svého adoptivního rodiče. Takže pokud byste rádi přispěli na náš projekt, je tu poslední možnost tak učinit formou adopce na dálku s hřejivým pocitem, že někde na druhé konci zeměkoule máte „své vlastní“ zvířátko. Více informací najdete zde.