Opět v lese s nártouny

Už jsme se pěkně dlouho neozvali z terénu. Bohužel, náš projekt si dával nedobrovolnou téměř dvouměsíční pauzu.

V polovině května jsem si poranila koleno, a ač se to zpočátku nezdálo, pořád ještě nemůžu chodit do lesa. Řídit terénní projekt, když nemůžete do terénu, se ukázalo extrémně náročné (a pokud nemáte ty správné a nadšené lidi kolem sebe) v podstatě nemožné. Naštěstí hrstka zmiňovaných se našla, a tak úspěšně pokračujeme. Hned po mém úraze jsme společnými silami s dobrovolnicí Věrou zvládly vést kurz pro středoškoláky, který opakoval po loňském úspěchu ve spolupráci s Filipínskou vědeckou střední školou. Věra předávala studentíkům praktické zkušenosti a já dojížděla na farmu na motorce s ortézou na noze přednášet o nártounech, našem projektu a ochraně přírody. I přes tyto těžkosti byli studenti nadšení a odnesli si spoustu nových zkušeností a znalostí.

Jak to šlo dál, si přečtěte v reportáži na stránkách Rozhlasu Leonardo.