Ohrožené druhy

Nártoun filipínský (Tarsius syrichta)

Tento zajímavý tvor bývá často nazýván nejmenší opičkou světa. Pravdou však je, že není ani opička, ani nejmenší.

Morfologie

Velikostně se skutečně řadí mezi nejmenší primáty na světě (váží cca 110 – 140 gramů) 2,4. České, latinské i anglické jméno dostali podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Velikostně se skutečně řadí mezi nejmenší primáty na světě (váží cca 110 – 140 gramů) 2,4. České, latinské i anglické jméno dostali podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Paličkovitě rozšířené konce prstů umožňují nártounům lepší přichycení k podkladu, po kterém se pohybují. Celé tělo kromě poměrně dlouhého ocasu je pokryto hustou velmi jemnou srstí. Celkově pozoruhodný vzhled je dán oproti trupu neúměrně velkou hlavou, které dominují obrovské oči. Ty jsou nepohyblivě umístěny v očnici, zabírají skoro celý obličej a dohromady váží více než celý mozek tohoto živočicha. Tak velké oči jsou nezbytné při jejich nočním způsobu života. Dokonalý zrak je pro ně extrémně důležitý, ale na rozdíl od nočních poloopic nártouni nemají tapetum lucidum (odrazovou vrstvu za sítnicí oka pro lepší vidění). Neobvykle pohyblivá krční páteř nártounům umožňuje při sledování kořisti otáčet hlavu o 180° na každou stranu, aniž by pohnuli tělem.

Ekologie a chování

Nártouni jsou noční primáti specializovaní na lov hmyzu, svou kořist loví skokem. Jsou jedinými striktně masožravými primáty. Živí se převážně hmyzem, ale mohou pozřít i pavouky, korýše a drobné obratlovce, např. ještěrky. Hlavními predátory jsou kromě člověka domácí kočky, cibetky, dravci, hadi nebo varani, jak se ukázalo během naší studie5.

Výsledky projektu najdete tady>>.

Nártouni jsou aktivní od soumraku do svítání, před den spí schovaní v podrostu 1-2 m nad zemí. Pohybují se skokem v nízkém keřovém patře. Sociální sýstém nártounů je poměrně proměnlivý od monogamních párů až po rodinné skupiny se společnou péčí o mláďata. Vzhledem k nočnímu způsobu života je pro nártouny nejdůležitější olfaktorická (pachová) a akustická (zvuková) komunikace. Nártouni pravidelně značkují území svého domovského okrsku a pravidelně při svítání a soumraku vokalizují. Během našeho dvouletého výzkumu se nám podařilo popsat hlasový repertoár u nártounů filipínských6. Nártouni obývají nejrůznější typy prostředí – primární a sekundární lesy i křoviny, mangrovy i pobřežní oblasti, kde jsou porosty stromů a keřů s menším průměrem větví, které nártouni upřednostňují. V místech jejich výskytu chybí pouze v oblastech s vyšší hustotou lidské populace a intenzivním zemědělstvím 2,4, proto je jejich výskyt v přírodě čím dál vzácnější.

Systematika

Nártouni tvoří systematicky samostatnou linii mezi poloopicemi a opicemi. V současné době je rozlišováno několikdruhů nártounů, kteří obývají ostrovy Jihovýchodní Asie – Sulawesi, Sundy a Filipíny.

Na Filipínách se vyskytuje pouze jediný druh Tarsius syrichta. Do nedávna byly rozlišovány tři poddruhy obývající ostrovy, které se řadily k pleistocénnímu ostrovu Velké Mindanao. Tarsius syrichta syrichta žije na ostrově Samar a Leyte, Tarsius syrichta carbonarius na ostrově Mindanao, Tarsius syrichta fraterculus na ostrově Bohol 1. Nedávná studie však odhalila čtyři geneticky odlišné linie nártounů, které se s těmi původními zcela neshodují 7.

Současný stav populací a ochrana

Podle Červené knihy IUCN 3 byli nártouni filipínští po osmi letech přeřazeni z kategorie „Data Deficient“ (=nedostatečné údaje) do kategorie „Near Threatened“ (=téměř ohrožený). Početnost populace nártounů filipínských stále klesá, přičemž největší hrozbou je úbytek přirozeného prostředí a také lov pro ilegální obchod se zvířaty. Podle prohlášení z roku 1997 (Presidental Proclamation 1030) je nártoun filipínský (Tarsius syrichta) označen jako zvláště chráněný živočišný druh Filipín. Jejich osud tedy nyní závisí na ochranářských aktivitách a vzdělávání místních obyvatel. Je nezbytný také detailní výzkum, který by pomohl získat chybějící informace o tomto druhu.

Největší hrozbou pro populace nártounů a celou biodiverzitu Filipín a tamní ekosystémy je těžba dřeva a nerostných surovin a přeměna původního lesa v zemědělskou krajinu. Kromě likvidace přirozeného prostředí ohrožují lidé nártouny přímo. Nártouny, kteří se často vydávají na lov hmyzu právě do zemědělské krajiny, vybíjejí, protože je mylně považují za škodnou. Významné ohrožení představuje i lov pro černý trh s živými zvířaty a v neposlední řadě jsou nártouni používáni jako atrakce pro turisty. Až donedávna byli nártouni drženi v malých klecích a nevyhovujících podmínkách, zejména v jedné z nejvýznamnějších turistických destinací ostrova Bohol, v Lobocu. Soukromí chovatelé poskytovali podívanou na tyto atraktivní primáty soukromí chovatelé, aby nalákali turisty na vyhledávanou projížďku po řece. Vystresovaní nártouni byli drženi na malém prostoru a návštěvníkům bylo dovoleno je krmit, sahat na ně a dokonce je brát do ruky – to vše během dne, kdy v přirozeném prostředí nártouni spí. V takových podmínkách zvířata nevydrží déle než několik týdnů či měsíců. Se vzrůstajícím přílivem turistů významně vzrostl také počet nártounů odchycených z volné přírody za těmito účely. Díky činnosti projektu Tarsius a významné podpory velvyslance České Republiky na Filipínách Josefa Rychtara se podařilo prosadit zrušení těchto nevyhovujících stanic a přesunutí všech nártounů do velké zalesněné voliéry. O tomto úspěchu jsme vás informovali na našich stránkách.

Tiskovou zprávu najdete tady>>.

Na Boholu existuje ještě jedno centrum spravované nadací The Philipine Tarsier Foundation, Inc. v Corelle, které nártounům i návštěvníkům poskytuje poměrně vhodné podmínky. V jejím okolí nedávno vznikla rezervace pro nártouny o velikosti 174 ha. Ovšem ani zde neexistují žádné záznamy o chovu či jakékoliv další informace, které by mohly sloužit k nastartování úspěšného chovu nártounů v lidské péči.

Proto jsme se po několika letech strávených v terénu rozhodli o vybudování komplexního ochranářského centra pro nártouny v rámci projektu Tarsius. Více v záložce Co děláme>>.

Citace

1 Brandon-Jones, D., Eudey, A.A., Geissmann, T., Groves, C.P., Melnick, D.J., Morales, J.C., Shekelle, M. & Stewart, C.B. 2004. Asian primate classification. International Journal of Primatology 25, 97-164
2 Dagosto, M., Gebo, D.L. & Dolino, C. 2001. Positional behavior and social organization of the Philippine tarsier (Tarsius syrichta). Primates 42, 233-243.
3 Arboleda, I. 2008. Tarsius syrichta. In: IUCN 2008. 2008 IUCN Red List of Threatened Species.
4 Neri-Arboleda, I., Stott, P. & Arboleda, N.P. 2002. Home ranges, spatial movements and habitat associations of the Philippine tarsier (Tarsius syrichta) in Corella, Bohol. Journal of Zoology 257, 387-402.
5 Řeháková-Petrů M., Peške L., Daněk T. (2012) Predation on a wild Philippine tarsier (Tarsius syrichta), Acta Ethologica, DOI: 10.1007/s10211-011-0096-7
6 Řeháková-Petrů, M., Policht, R., Peške L. (2012) Acoustic repertoire of the Philippine tarsier (Tarsius syrichta) and individual variation of long distance calls, International Journal of Zoology, in press

7 Brown, R. M., Weghorst, J. A., Olson, K. V., Duya, M. R. M., Barley, A. J., Duya, M. V., et al. (2014). Conservation genetics of the Philippine tarsier: Cryptic genetic variation restructures conservation priorities for an Island Archipelago primate. PLoS ONE, 9

Velemyš dinagatská

Český objev velemyši dinagatské pomohl rozběhnout ochranářské aktivity na filipínském ostrově Dinagat

Velemyš dinagatská patřící mezi největší hlodavce světa žije pouze na malém filipínském ostrově Dinagat. V roce 2012 byla českými vědci znovuobjevena po dlouhých 37 letech, když už byla považována za vyhynulou. Tento úspěch pomohl rozpohybovat ochranářské aktivity zaměřené na tento i jiné kriticky ohrožené druhy. Koncem roku 2016 se uskutečnila česko-filipínská expedice s cílem zmapovat a vyhlásit chráněná území na ostrově Dinagat, kde doposud žádná chráněné oblasti nejsou. Čechům se nejen podařilo opět po pěti letech spatřit a zachytit na kameru velemyš dinagatskou, ale vůbec poprvé pořídit fotografii a video dalšího vzácného druhu, srstína dinagatského.

Významný je fakt, že ministryně životního prostředí Gina Lopez na nedávné tiskové konferenci oznámila zákaz činnosti těžařských společností v oblastech vodních zdrojů, což je palčivé téma především na ostrově Dinagat.

Velemyši jsou velmi zajímaví myšovití hlodavci, s délkou těla  30-70 cm, žijící pouze na Filipínách. Jsou to noční stromová zvířata. Velemyš dinagatská (Crateromys australis) je z nich nejméně probádaná. Doposud byla známá pouze z jednoho jediného odchytu v roce 1975. Od té doby po ní pátralo mnoho vědeckých expedic, bohužel bezúspěšně. To se změnilo začátkem roku 2012, kdy byla znovuobjevena českou zooložkou Miladou Řehákovou a jejím manželem. Ztracený druh byl vědecky zdokumentován a přímo v terénu byly pořízeny fotografie a první videonahrávky velikého šedohnědého hlodavce s nápadným chlupatým černobílým ocasem.

“Jsem velmi potěšena, že iniciativa mapování a vyhlášení chráněných území vycházela z filipínské strany a že se na něm mohu podílet. Velemyš dinagatská je velmi jedinečný druh, který žije jen na tomto jediném kousku planety a zaslouží si ochranu“, zdůrazňuje Dr. Milada Řeháková, zooložka Zoologické zahrady Ústí nad Labem a zakladatelka projektu Tarsius zaměřeného právě na ochranu filipínské fauny.