Filipíny
Filipíny jsou ostrovním státem jihovýchodní Asie s rozlohou přibližně 300 tis. km² a okolo 100 mil. obyvatel. Hlavním městem je Manila ležící na severním ostrově Luzon. Na Filipínách se mluví 80 různými jazyky a nářečími, z čehož jsou dva úřední – angličtina a filipino.
Filipíny jsou po Indonésii druhým největším souostrovím světa, které se skládá z 7 101 ostrova a je omýváno čtyřmi moři z východu Filipínským, ze západu Jihočínským a z jihu Suluským a Celebeským. Leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Denní teploty se pohybují v rozmezí mezi 28–37°C (prosinec – únor 28–31°C, duben – květen 34 – 37°C). Podnebí je ovlivňováno monzuny, avšak dělení na období dešťů a období sucha není přesné a liší se podle jednotlivých ostrovů a oblastí. Filipíny se vyznačují vysokým počtem ničivých tajfunů (průměrně 19 ročně). Jsou součástí tzv. Cirkumpacifického ohnivého prstence – jsou položeny na tektonicky aktivní oblasti a jsou proto náchylné k zemětřesení a k sopečné činnosti.
Kromě vyhledávané kultury původních kmenů a rýžových teras nám Filipíny mohou nabídnout množství dech beroucích přírodních krás – hory, vulkány, prales, vodopády, nádherně bílé pláže, šnorchlování v křišťálově průzračné vodě, potápění u korálových útesů. Podívejme se tedy na přírodu tohoto souostroví detailněji. Filipíny se řadí mezi země s nejvyšší úrovní biodiverzity na světě. Přesněji řečeno jsou jednou ze 17 zemí s tzv. „megadiverzitou“ s více než 52 177 popsanými druhy, mnoho dalších druhů zatím čeká na vědecké popsání. Více než polovina druhů živočichů a tři čtvrtiny rostlinných druhů se nevyskytují nikde jinde na světě. Filipíny jsou označovány jako ohnisko biodiverzity („biodiversity hotspot“). Převedeno na jednotku plochy oplývají pravděpodobně větší biodiverzitou než kterákoliv jiná země na světě. Téměř každý velký ostrov hostí jedinečnou faunu a floru s vysokým procentem lokálního endemismu.
Současná společnost se svým populačním růstem přibližně 2,3% za rok však vyvíjí velký tlak na přírodu Filipínského souostroví. Původní tropický prales, který souvisle pokrýval ostrovy, byl přeměněn v zemědělskou krajinu. V současnosti se uvádí, že 93% původní vegetace je zničeno. Během posledních 50 let ztratily Filipíny tolik lesů jako během předcházejících 450 let. Situace je nejkritičtější na menších ostrovech jako je Cebu, Negros, Bohol nebo Camiguin, kde zbývají fragmenty lesa s obrovskou globální hodnotou pro ochranu biodiverzity. S ubývajícím životním prostředím nenávratně mizí i množství živočišných i rostlinných druhů, proto je koncentrace ohrožených a kriticky ohrožených druhů na Filipínách jedna z nejvyšších na světě. Díky tomu si tento kousek světa zasluhuje naši pozornost.
