Je vedoucí a koordinátorkou celého projektu. Má dlouholeté zkušenosti s výzkumem chování primátů v jejich přirozeném prostředí a se sběrem dat v náročném terénu. Několik let strávila studiem chování hulmanů posvátných v Indii, kam se od té doby velmi ráda vrací nejen kvůli nim ale i úžasné kultuře. Další osudovou zemí se jí staly právě Filipíny. Nártouni jí učarovali na první cestě na Filipíny v roce 2007 a to byla doba, kdy začala plánovat první kroky k realizaci Projektu Tarsius. Kromě nártounů se věnuje i jiné zvířeně. V roce 2012 se jí podařilo znovuobjevit velemyš dinagatskou a dát jí nové české jméno. Zkušenosti má i z prostředí zoologických zahrad s chovem zvířat, enrichmentem nebo vedením plemenné knihy (vedla plemennou knihu světového chovu kočky rybářské).

Za krásami přírody poslední dobou cestuje i se svými dvěma dětmi Matějem a Štěpánem, což si všichni společně moc užívají. Není nic duležitějšího, než ukazovat krásy světa a učit chránit přírodu svoje vlastní děti.

Petr Slavík patří mezi lidi, kteří se s láskou k divočině narodili. Toulky odlehlými kouty světa jako jsou chilské Andy nebo bolivijské deštné pralesy, vyústily v touhu zaznamenat poslední střípky divočiny objektivem fotoaparátu. „Tuláctví“, jak nazývá Petr Slavík své cestovatelské začátky, se změnilo v přesně plánované a náročné expedice za vymírajícími druhy živočišné říše.

Fotografie, které Petr Slavík ze svých expedic přiváží, byly veřejnosti představeny v několika autorských výstavách. „Vzpomínky na Afriku“, „ Ztracený svět“ nebo benefiční večer „V tropech tří světadílů“ nejsou pouhým představením autorovi tvorby. Výtěžek z pravidelně pořádaných aukcí, které zahajují Petrovi výstavy, je vždy věnován na chov vzácných a ohrožených druhů.
Jeho životní krédem je: „Jdi tak, abys nepošlapal!“ Je autorem mnoha nádherných fotografií nártounů filipínských, které můžete najít na našich stránkách.